Umělecký kovář

Stejně jako u některých dalších specifických oborů i u nás platí, že „kovářem se člověk nenaučí, tím se musí narodit." Kovařinu musíte mít v srdci. A pak je to samozřejmě i o tom učení, vlastně celoživotním, o spoustě práce a dřiny. Ale to je to, co k nám kovářům patří. Je za námi vidět kus poctivé řemeslné práce, a to nám přináší radost a uspokojení.

Kovářské řemeslo provází historii snad od nepaměti, kovářská dílna byla nezbytnou součástí každé vesnice. Kováři vyráběli nástroje pro každodenní práci – nože, sekery, motyky, pluhy, okovávali koně, dokázali spoustu věcí opravit. V době válek vyráběli zbraně. V dobách, kdy šlechta stavěla svá sídla, můžeme vidět počátky uměleckého kovářství. Zdobné a pevné kované brány a ploty, mříže na okna, ozdobná kování dveří byly prvními vlaštovkami krásných, dobu přesahujících uměleckých kovářských děl.

O důležitosti kovářství svědčí i to, že mnohé kultury měly své bohy ohně a kováře. Slovanským bohem-nebeským kovářem byl Svarog. Staří Slované věřili, že on je stvořitel a srážce posvátného ohně a že je spojen s krbem v každém lidském příbytku. V řecké mytologii je bohem ohně a kovářství Hefaistos, v keltské mytologii Sucellus a tak bychom mohli pokračovat.

Kovářské řemeslo prošlo dlouhým vývojem a postupně se rozdělilo podle účelu na více oborů. Samostatně dnes najdete nožíře, platnéře, strojního kováře nebo kováře uměleckého. A právě odvětví umělecké klade na kováře největší nároky. Dobrý umělecký kovář musí perfektně znát materiál a techniku zpracování, mít výtvarné nadání a estetické cítění, aby dokázal skloubit kvalitu, originalitu, estetiku i účelnost.

Každá kovářská dílna má svůj rukopis a každá je v něčem originální.

Zkušenosti mistrů kovářů se předávají z generace na generaci. V těchto stopách jde i naše dílna v Rajhradicích u Brna. U naší výhně za těch více než 30 let stála spousta mladých kovářských „tovaryšů". Snažíme se jim předat všechno, co umíme, aby byla záruka toho, že řemeslo bude pokračovat.