Kovářské řemeslo provází lidstvo tisíce let. První důkazy o tom, že se lidé pokoušeli opracovávat železo, pocházejí z 3. tisíciletí před naším letopočtem. Skutečně velký rozmach zažilo kovářství ve 12. století před naším letopočtem a začala tím nová významná epocha vývoje lidstva, doba železná. Mistry kovářského řemesla byli především Keltové.

Kováři měli ve společnosti výjimečné postavení a jejich povolání bylo velmi ceněno. Protože ovládali oheň, lidé je považovali nejen za řemeslníky, ale i léčitele, znalce magie a ochránce vesnice před zlými duchy. Kováři vyráběli nářadí, zbraně, příbory, psací náčiní i umělecká díla. Mnoho kováren se proto specializovalo jen na určité typy výrobků. Kováři na vesnicích vyráběli především užitkové zemědělské nástroje, ve městech se začali věnovat spíš uměleckému kovářství.

Svého vrcholu dosáhlo kovářské řemeslo v období baroka. Z kovářství se vytratil požadavek na funkčnost a dbalo se na dekorativní účel. Útlum znamenalo kovářské řemeslo s nástupem sériové výroby v 19. a 20. století. Naštěstí v dnešní době si lidé opět cení kvalitní ruční práce a kováři, především ti umělečtí a jejich výrobky, jsou opět velmi žádaní.

---